Třeba děti vychovávat, nebo stačí, když jim půjdeme příkladem? Potřebuje dítě mantinely, nebo jej stačí jen laskavě usměrňovat? Výchovné rady se valí z každé strany, pokud se však nad nimi zamyslíme, všechny mluví v podstatě o tomtéž, jen jinými slovy.

Facebook
Buďte sami sebou a umožněte to i dítěti, je jedna z rad na šťastné dětství a spokojenou dospělost. Foto: shutterstock.com

Poslouchat, respektovat, jít příkladem a především – milovat bez podmínek, tak lze shrnout základní přístup k dítěti již od raného dětství. Doktor Thomas Verny, psychiatr, který přednášel i na Harvardské univerzitě upozorňuje, že již dítě v děloze vnímá své rodiče, rozpoznává, jaký mají k němu vztah, například zda je chtěné nebo ne, což se pak odráží na jeho chování a charakteru.

V knize Tajemný život dítěte před narozením, kterou napsal s publicistou Johnem Kellym připomíná, že záleží i na způsobu, jakým dítě přišlo na svět a následně i na tom, jak mu rodiče plní potřeby, vycházejí vstříc v prvním roce života. V těch dalších letech je to už o vzájemné přímé komunikaci, ale zásady zůstávají vždy tytéž.

Doktor Verny jejich shrnuje do několika bodů:

Mějte úctu k dítěti
Není jedno, co před dětmi děláte či mluvíte. Pokud se s dítětem nezachází s úctou, vycítí to, protože je velmi vnímavé už od dob, kdy bylo v děloze.

Nesnažte se o dokonalost
Těšte se z dítěte takového, jaké je. Nenuťte ho do něčeho jen proto, že si myslíte, že je to pro jeho dobro a nepředstírejte zájem, který nemáte. Buďte sami sebou a umožněte to i dítěti. Jinak budete všichni nešťastní.

Dejte na svůj instinkt
Rady a knihy o výchově jsou sice užitečné, v konečném důsledku však nakonec stále zůstanete vy a vaše dítě. Žádná kniha a metoda není tak dokonalá jako vy a váš rodičovský instinkt. Poslouchejte sebe, vaše nitro vám napoví, co je správné, ať si knihy říkají, co chtějí.

Buďte důslední a nebojte se zasáhnout, pokud třeba
Netrestejte dítě za něco, co jste mu den předtím dovolili. Pokud s něčím nesouhlasíte, trvejte na tom stále. Důsledně, ale bez křiku. Nebojte se zasáhnout, pokud dítě ubližuje sobě, jiným nebo když ničí věci. Ale i v tomto případě se „ne“ dá říci laskavě. „Ty bys chtěl nyní toto, zlobíš se, že si to nedostal, ale pohár proto rozbíjet nemůžeš,“ je účinnější než okřiknutím, po kterém se dítě lekne a pohár i tak zřejmě rozbije. Pokud dítě stále křičí nebo se zlobí, umožněte mu to a dejte najevo, že stojíte při něm i když se zlobí.

Milujte bez podmínek
Miluji tě, protože sis pěkně uklidil pokoj, miluji tě, protože mi tak pěkně pomáháš … V takových případech je vhodnější sloveso „těším se“. Láska s podmínkou není láska. Miluji tě, protože tě mám, jednoduše proto, že si, to je věta, kterou dítě potřebuje slyšet, to je láska, jakou potřebuje cítit.

nešetřete něžnostmi
Objetí, doteků, pohlazení a polibků není nikdy dost. Dítě tím nerozmazlíte, jen mu vyplníte potřebu cítit se Lube a přijaty. Doktor Thomas Verny připomíná zejména otcem, kteří mají syny: „Na laskání, objímání a líbání syna není nic nemůže.“

Pečujte io sebe
Sebezapírání nevede k dobrému rodičovství. Naopak dobrým rodičem může být člověk, pokud se cítí spokojeně a bezpečně. Rozvíjejte tedy nadále sebe, svou osobnost i partnerský vztah. „V opačném případě je tu pokušení, že budete hledat pro sebe náhradu v životě svého dítěte,“ říká psychiatr Verny, podle kterého to je nejspolehlivější cesta do zkázy.